K francouzké riviéře vozmo
Celý zájezd vzniknul velmi spontálně, před ségrou jsem v žertu nadhodil, vona že klíďo, Miloš měl zrovna nový starý auto (Ford Scoprio 1989 2litr) a přived i Petru.
1. START
Z Plzně jsme vyrazili v pátek navečír do Marjánek, tam naložili ségru Máňu a další tunu (jídla a naprosto potřebných věcí) a nabrali směr Německo (osa Weiden, Nurnberg, Heilbron, Karlsruhe, Freiburg). Přespali jsme v něčí zahrádce mezi květákem a ředkvičkama.
2. DO MOŘE
Náš dnešní cíl je jasný : smočit zhmožděné zadnice do moře. Po draze placený dálnici přes Beaune, Lyon, Orange a Marseille (dále Marsej) a po cca 10hodinách jízdy jsme přistáli v La Ciotat. Celý veselí jsme zapadli do prvního kempu, tam seděl dědeček s jedním zubem a naše angličtina, němčina, čeština a ruština ho nechala zcela chladným. Rozšafně nám nabízel ftrancouštinu a arabštinu. Stejně měl už plno. V druhým kempu místo měli, ale taky špínu a spoustu lidí. Na pláž se šlo povodňovým korytem. Ale moře tam měli tak co.
Dále jsme postupovali jako kovaní řízkový turisti : najít na mapě nebo v průvodci zajímavě vypadající město v okolí, tam vlítnout, foťákem a pěšo město pokořit, zapamatovat, nasát atmosféru, sníst řízky a rychle dál.
3. TOULON
V přístavu mají kupodivu spoustu lodí, dokonce i letadlovou. V uličkách příjemný chládek, sem tam nějaká ta historická architektura a skvělej trh.
4. SAINT-TROPEZ
Pohodový městečko, bylo mi trapný ptát se slečny v infocentru na četnickej baráček (chudák už s toho musí mít komplex) a poslal tam ségru. Dům je to von, ale nic v něm není. V přístavu jsou jachty co je obsluhuje snad 20 chlapů a překrásný panoramata a lidi. Spali jsme na pláži za městem, a protože kolem furt poníhal nějakej úchyl a koukal na nás, tak jsme se báli.
5. FREJUS
Když už jsme všichni potřebovali trochu zvolnit, zajeli jsme do vodního světa ve Frejusu. Za 30 Euro tam mají spoustu tobogánů, klouzaček, bazénků, lodiček – jen kdyby tam nebylo tolik lidí a kdyby nebyli tak vopálený. Stylem 20-min fronta, 40sec jízda jsme se relativně spokojeně prokousávali parkem, bohužel jsem ségře Máně při pádo-výstupu z tobogánu omylem rozkop ret, ač z toho chudák omdlela (vona vomdlívá i ze záděry). Já jsem potom musel vysvětlovat francouzkýmu Mitchovi z pobřežní hlídky že se máme rádi a že jí to normálně nedělám, dali nám mapu do nemocnice že jako jeden steh to spraví. Mapa se skládala z mnoho koleček (kruháč) a čárek (silnica). Podle týdle mapy jsem netrefil ani z parku a moudrá z ní nebyla ani místní ochranka !! Asi po 90minutách jsme se doplazili do nemocnice, na příjmu sympatická sestřička laskavě komolila naše divný jména, ségra zmizela na 2 hodiny uvnitř. Nakonec jí nic nešili a dostala jen nějaký léky.
6. CANNES
Z toho města vím jenom to, že se mi chtělo strašně čurat. Myslel jsem že WC bude v parking-housu, v Mekáči, na nádraží,v info-centru, ale asi je přede mnou schovali, či co. Už jsem myslel, že jim zneucnim festivalový koberec, a pak jsem ji spatřil. WC trubko-budka. Na jejím těle nebylo zhola nic, jen něco jako „wait“. Jak se později ukázalo tahle byla porouchaná a kdo tam wait tak už za chvylku čekat nemusel. Naštěstí jsem vedle objevil další, která mě za pár centů nechala vyčurat. Diky diky diky. Jo a před festivalovym palácem mají chodník slávy, kde mají otištěný ruce slavní co tu byli (např. Růžový panter).
7. NICE
Značka Parking nás dovedla do park-housu s obsluhou, takže ke mně přistoupil panáček a sápal se po klíčkách jako že zaparkuje, vyhnal nás z auta a zmizel v temnotách parkoviště. Původně jsme chtěli vzít s sebou nějaký jídlo a věci, ale tududutu. Tak jsem si dal Pizzu.
8. MONACO
Trochu nudné město, na náš super bourák tam evidentně nejsou připravený, všude samý Ferrari a Porsche. Vypravili jsme se tam v noci, to byl klídek. V přístavu mezi jachtami lidí super lidí parádní dětský park s trampolínami, hrazdami, formulkami atak. Vylezli jsme na hradby Knížecího paláce (to se musí) a kochali se a potom hodinu v úplný tmě hledali kemp.
9. MENTON
Vesnička s příjemnou pláží a sprchou, kemp s hodnou starou paní co nás dala vedle Poláků – asi ať si povídáme.
10. MARSEJ
Druhé největší město Francie (1,3 mil). Auto jsme nechali v divný čtvrti co vypadala že je blízko centra. Ach jaká mýlka v tom tropickém dni. Nejdřív jsme se doplazili k Cathedrale de la Major, pak do Starýho přístavu (přímo v samotnym centru maj vyseknutej kus země, a vtom kotví krásný i méně krásný lodě, lidi vokolo je sundavaj a zase nandavaj na vodu, no prostě ráj). Mají tam taky rybí trh (u nás máme bleší) s hlavami velkej ryb a tělama chobotnic. Nad tím vším je kopec Pamier, nahoře hory je chrám/nechrám – podivný kostel neurčitého slohu, co mu ze stopu vysí modely lodí a letadel, kde mají veliký blikající displej „Quiet please“ a kde oceníte že tu maj záchody a že je od suď krásnej výhled na město. Dal jsem si Pizzu a jelo se dál.
11. ARLES
Krásný městečko s klidnejma uličkami provoněný levandulý (a pak i sojkou). V centrum Aréna na býčí zápasy, muzeum Van Gogha (kterej se z tý pohody tady definitivně zbláznil). Všude samý plakáty Foto a Výstava a Foto-výstava, to mi bylo divný. Až po návratu domů jsem se (v Reflexu samozřejmě) dočetl, že tam právě probíhala nejlepší a nejprestižnější foto výstava světa. A já trdlo jsem to propás – vo takovej kousek !
12. NIMES
Mason Carrée – římský chrám z 1.století, uvnitř není nic, na schodech krásný francouzský skautky. Aréna – římský amfiteátr oválného tvaru pro 24000 diváků. Sympatická průvodkyně nám anglicky (!!) vyložila co měla na srdci, furt říkala etsetra a měla krásnej přízvuk. Miloš hledá vhodný pohled do práce.
13. PONT-DU-GUARD
Římský akvadukt zapsaný v Unesco. Vstupné se neplatí, jen parkovné. Nádherně udělaný infocentrum, cestičky, lavičky a keříčky (co v nich trubičky neustále stříkaly a zalévaly) apod. To by se Broukovi moc líbílo. Voda v řece je jako každá správná voda v každý správný řece neslaná, koupel přišla vhod.
14. AVIGNON
Centrum města je chráněno hradbama, dnes se tu parkuje (po francouzku blatník na blatník). Dále papežský palác a u něj komedianti co rozesmějou každého zamračence. Na věži paláce je socha co má v zádech zapíchnutej hromosvod. Slavný most (Avinon, tam je shon, tam na mostě něco …) je divnej, dyť mu půlka chybí !! V zahradě jsem si dal Pizzu („Máte prosím anglický jídelní lístek?“ ptám se, „Ne!“ jednoznačně číšník, tak „Mon-plue-de-lap prosím, grr“). Nakonec jsem neodolal a zavlek Miloše na TGV nádraží. Je uplně mimo město, luxus jako na letišti, samý krásný průvodčí a posunovačky, kolem displeje a plazmy. Na nich svítilo že super vlak má zpoždění 30minut …Nabrali jste plnou, poslední nákup v milovaném Kefíru a šup domů.
15. VÝSLEDKY
Je až s podivem jak moc si nás podmanil obchodní dům Kefír. Nakupovali jsme prakticky jen tam, uspořádání prodejen je stejný jako v Plzni, pro některý věci se dalo jít poslepu. Našel jsem tam Plzeňský a budějovický pivo.
Je až s podivem, jak z vysoka Francouzi kadí na cizí jazyky. Chápu, ale na recepci by někdo anglicky mohl umět.
V rádiu furt kecaj, najít stanici která by sem tam hrála je kumšt.
Dálnice jsou placený, celkem jsme za mýto dali cca 100 Euro.
Celkově ujeto 3678km při průměrný spotřebě 8,2l/100km
Jo a příště to chce nadýl