Rumunsko 2009

Návštěva krajanů v Banátu a přechod Fagaraše

Fotky na Google Photos

Úvod
Po loňském prvním kontaktu s východem padla letos volba na Rumunsko. Hlavním cílem bylo vidět český vesnice v Banátu a zažít trochu srandy. Někteří taky chtěli zhuhnout a některým z nich se to opravdu podařilo.

Vyrazili jsme autobusem z Prahy s jednodenní zastávkou v Budapešti, potom vlakem před Arad a Temešvár do Banátu. Ten jsme přešli pěšky po červený značce ze Svatý Heleny až do Eibentálu. Dále jsme pokračovali přes Bukurešť, Brašov a Bran na Fagaraš.
Tip: Původně jsme chtěli jet vlakem ale odradila nás komplikovanost nákupu jízdenek a taky jeho rychlost. Autobusem (s Eurolines) vychází zpáteční jízdenka Praha-Brašov-Praha na cca 2200,- Kč a ujede to za cca 23hodin (jedna cesta).

1) Budapešť

Do hlavního města jsem dorazil jako první sám. Cestou z pěknýho autobusáku (kam se hrabe Florenc) jsem odlovil pár kešek a dopajdal na hlavní vlakový nádraží Keleti. Tam po pár hodinách dorazila skupina 2 : Lubor, Danča a Petr. Dali jsme bágly to úschovny a vyrazili do centra. Nijak jsme se na Budapešť speciálně něpřipravovali, někdo aspoň vytisknul na A4ku ty nej cíle. Takže jsme postupovali systémem jeden po druhým : Bazilika Sv.Štepána, řetězový most přes Dunaj, na hradním kopci Rybářskou baštu. Trochu nás to zmohlo, k vobědu jsme v podhradí zasedli do podivný picérie. Maďarština je opravdu veselá řec, co ten pán číšník chtěl dodnes netuším, ale jakmile slyšel že jsme z Čech, tak začal dělat fórky a dopadlo to dobře. Pak jsme ještě vokoukli slavný maďarský parlament a zmožení pádili zpět na nádraží – vyrazit do Rumunska.

2) Arad, Temešvár

Do ARADU jsme dorazili brzo ráno a rovnou zapluli do čekárny na nádraží. Celý to tam hlídal přísnej strážník, strkal do lidí jestli jako nespí a kdo neměl jízdenku toho drsně vyhodil. Jen co se rozednilo jsme s úlevou vylezli ven. Dál se jde po hlavní ulici (z nádraží mírně doleva) kolem brutálního kostela až do centra. Směrem k citadele se musí překonat řeka přes placený můstek a rázem se ocitnete na párty ostrově – všude samý kluby a hospody. I pivo nám nalili (v 8 ráno). Samotnou pevnost se nám kupodivu nepodařilo spatřit, v dálce bylo vidět jen hustý houští a nějaká zeď. Navíc tam vojáci blbnou i dneska, takže se jedná o střežený objekt nevlídný k turistům.
Tip: Placený mostek přes řeku se dá o kus dál přejít zadarmo po mostě pro auta. Ve městě je spousta směnáren a bankomatů.

S plnými břichy jsme se vlakem přesunuli do TEMEŠVÁRU. Nádraží je hnusný a špinavý, do města se dá dostat díky MHD nebo pěšky (z nádraží doleva cca kilometr). Na hlavním náměstí napravo od opery jsou turistické informace. Tam mám poradili výborný kemp na kraji města (via trolejbus směr letiště). Po prostudování ceníku byla volba jasná – dneska spíme v chatce. Dostalo se nám luxusního bungalovu pro 4 osoby s příslušenstvím včetně snídaně (za cca 250,-Kč na hlavu), v TV zrovna běžel Bob a Bobek v maďarštině.
Ráno měla dorazit druhá část výpravy. Karel z autobusu čile posílal zmatené SMS typu „zjistili jsme že Brašov vůbec není v Banátu“ a „je to divný, už jsme tam 2 hodiny měli být“. Když pořád nejeli, vyšlo najevo že ty trdla přejeli o stanici (200km) dál, protože řidič do Temešváru vůbec nezajížděl (měli koupený lístky do Brašova). Aspoň jsme měli víc času na prohlídku města, zdejší 3 kešky a poležení v parku spojenou s degustací piv. Když konečně dorazili, byli všichni šťastni jak blechy. Ihned jsme vyrazili směr Banát – busem do Oravity.
Tip: Ve městě jsou min.2 autobusová nádraží – Autogari je přes řeku u vlakovýho, ale Eurolines zajíždí úplně jinam na vlastní parkoviště
Tip: Vlaky A jsou rychlíky, vlaky P osobní nevalné kvality ale zcela dostačující

3) Banát

Do Oravity jsme se dostali až za tmy a hezký to tam moc nebylo. Ale všimnul si nás podnikavý pán a za 9Euro na hlavu odvez Tranzitem až do SVATÝ HELENY. Cestou chválil Fordy a hanil místní silnice. Von něuměl anglicky, já zase rumusnky – ale to nevadilo. Pak založil CD s místní techno-vokál hudbou a atmosféra loňský dovolený na Ukrajině byla tady. A protože nás v Heleně vyhodil hnedka u hospody (vedle školy) bylo místo na další brainstorming jasný. Hned si k nám přised místní hostinskej – od pohledu zlatý člověk – a pár hodin nás senzačně bavil. Banátská čeština a fráze jsou docela roztomilý (např. „jó to byla taková pěkná slečna, ta měla všechno desítky, já bych jí hned políbil“), blaho pro uši, škoda že jsem ho nenahrál. Pak nás neznámil s tzv. šampónem – zdejším nejlevnějším trdým likérem, fakt to vypadalo jak kosmetika ale grády to mělo, to jo. Vyspali jsme se na hřišti asi 200 metrů za vesnicí. Zmožení včerejškem a plni dojmů jsme ze spacáků vylezli hódně k poledni a po opětovné kontrole hospody (tzv. akce čeká se až přivezou chléb) jsme konečně vyrazili na přechod Banátu. Slunce pařilo a vedro bylo k padnutí, naše velký bágly po doplnění vody ještě notně ztěškly a já v prvním kopci notně přehodnocoval tento záměr. Ostatním jsem vyčet podobný pocity z upocených obličejů. Cesta vede zpočátku po loukách pěkně na sluníčku, později zachází pod stromy.
Tip: Cesta po červený značce je docela dobře vyznačená, i tak se nám podařilo několikrát zakufrovat, poprvý právě pár kiláků za Helenou (nutno sejít z cesty doprava k napajedlu) a podruhý před Gernikem, kde se na rozlehlý louce nad vsí musí odbočit doprava a né jít ve vyjetých kolejích rovně. Můj GPS log je k dispozici níže.
Tip: S vodou je to v Banátu na štíru, občas se stane že prostě žádná použitelná na cestě není, chce to mít s sebou aspoň 3litry.
Tip: V hospodě u školy je i krámek, dá se tu sehnat vše co potřebujete.

Do GERNIKU jsme přišli až za tmy. Vesnice je mnohem větší než Sv.Helena, docela dlouho jsme jí procházeli. Na návsi v kulturním domě mládež pořádala disko, raději jsme zalezli pod slunečníky do hospůdky. Měli jsme toho dost. Fakt jsem nečekal že to bude tak náročný, kopce se pořád vlní takže je to styl nahoru dolu – a ještě v tom vedru. Spalo se u pramene kousek od jeskyně Filipova díra. Už v noci během vaření se k nám přidal pes, držel se nás potom pár dní a vzorně hlídal (za pár sušenek). Dostal jméno Stejk a těšil se všeobecné oblibě. Ráno se šlo zase dál, Morys domluvil pro Karla nákup krávy (prej se staví později). Značka pokračuje celkem příjemně po loukách, pak následuje sešup dolů k potůčku a mlýnkům, dál do fatálního kopce odrovnávače přes pár usedlostí až do Rovenska.
Tip: Bacha na psy, samotný byly vždy ok, ale 2 a víc je možný problém. Stačí vzít kámen do ruky a jsou pryč.

ROVENSKO se už zdálky tvářilo malebně a při pohledu zbízka to bylo skoro dokonalý. Jedna hlavní prašná cesta, okolo chaloupky v různým stavu, na návsi kostel, studna, hospodo-krám. A taky … českej autobus a před nim vyvalený 2 znuděný řidiči. Hmm. Následující hodinku jsme lelkovali u hospody, doplňovali tekutiny a zase je vypouštěli – prostě jak to v životě chodí. Karla kontaktoval místní, jesli jako nechcem večeři. Co se na to dá jako říct ? Za chvíli už jsme seděli v chaloupce, paní domácí se krásně smála, a do hnubokejch talířů nám rozlila polívku typ co-dům-dá. Jo a mlýko nám dali a můžu prohlásit, že to co pijem u nás z krabic je něco úplně jinýho, ale asi né mlýko, protože tohle mlýko bylo s velkým M a chutnalo jako šlehačka. A šlo se spát – ke krchovu.
Tip: Cenu za jídlo nebo ubytování u krajanů je lepší domluvit předem. Nás cena polívky dost zaskočila (1000,-Kč za 6 osob).

Následuje 2 denní tůra, bohužel cesta mezi Rovenskem a Bígrem je trochu delší a uprostřed není nic. Luborovi se udělalo šouflo a tak se radši vrátil do vesnice a zkoušel stopovat. Červená značka tady dost řádí, po celkem příjemným začátku se stáčí doleva a prudce dolů k potůčku, tam se dá hezky vykoupat. Pak je ale potřeba zase nabrat výšku. V Banátu se s tím nepárali, trasa vede přímo rovně na vrchol. Což je s těžkejma báglama v pařáku a prachu silný kafe. Lilo ze mě jako v sauně. A když to na konci dne vypadá, že už tam budem a konečně byvakujem – přijde nejhorší poslední kilometr. Na něm je opravdu hodně popadaných stromů, dost těžko se to prochází. Hotový jsme na louce za tím peklíčkem postavili stany a uvařili.
Ráno už docházela voda, tak se vzala z řeky. Do BÍGRU už to bylo asi jen 8km, vidina brzkého příchodu do vesnice nás hnala dopředu. Naštěstí zvítězila myšlenka dát si voraz a už dál z Bígru už nevyrážet. V hospodě na podivný plechový terase bylo dost času dobít baterky a povzbudit místní ekonomiku. Sledoval jsem členy naší výpravy jak jeden po druhým s úsměvem od ucha k uchu vycházejí z krámku, v podpaží něco na zub, v ruce něco k pití. Wellness. Opět zafungovali zdejší tam-tami, za chvíli tu byla nabídka na ubytování a večeři. Poučeni z minula jsme vše dohodli předem a výsledek stál opravdu za to. Dostali jsme na férovku klíče od chalupy, která byla celá jen pro nás. Po té jsme nastoupili na večeři. Paní byla evidentně znalá problematiky a českým žaludkům, dávalo se spousta kuřecího, s ultra-dobrou rýží, kýblem polívky a spousty chleba. Morys se definitivně usvědčil, že má 4 žaludky, protože ani po hodině a několika sázkách nepřestával jíst a vypadal že to fakt myslí vážně a že opravdu má tu potřebu. Večer se v chaloupce hráli karty, poslele byly překrásně měkký, kam se hrabe IKEA.
Tip: Na vodu nejasné kvality Sanosil – stačí nakapat, počkat a je to.

Další den jsme všichni věděli, že dnes dojdem na konec Banátu a že je potřeba stihnout vlak na Fagaraš. Cesta pokračuje obvyklým terénem, tentokrát skoro pořád lesem. Do Eibentálu už to nebylo tak daleko, po pár hodinách jsme prošli okolo bývalého dolu a dost neutěšenou hornickou osadou. V Eibentále už to bylo lepší, vesnici uzavřenou mezi 2ma kopecema dominuje obrovský kostel a jediná hlavní ulice. Bláhově jsme doufali že pojede nějaký autobus do Oršové, ale fakt ne. Později jsme pochopili, že přístupová silnice od Dunaje k Eibentálu je v tragickým stavu, takže by tam asi ani nevyjel. Stačilo ale oslovit místní a už tady stál bratranec bratrance s Golfem a nadvakrát nás do cíle hodil.
V Oršový jsme se radostně shledali s Luborem, který chudák musel přespat za komerčních podmínek v místním hotelu a celou noc ho rušily zamilovaní sousedi. Měli jsme dost času si město prohlýdnout, ale nic co by stálo za zmínku jsme nenašli, snad brutální betonový kostel a kůlničky se dřevem u paneláků. Chtěli jsme se najíst v hospůdce, ale obsluha si nás až příliš okatě nevšímala, tak se šlo k okýnku na pizzu. Nádraží je v Oršové na druhý straně řeky, v noci jsme odjeli směr Bukurešť.
Tip: V Eibentále je pěkná hospůdka U mědvěda, dá se tam i ubytovat – viz www.dovolena-banat.cz
Tip: V Oršový je supermarket a normální hospody s jídelním lístkem

** dál už bez textu **

4) Brašov, Bran
28.7. bukurešt – Brašov – přesun na Autogari 2, Bran, spaní kemp Brašov
29.7. vlak na fagaraš, výluka, pěšky směr tunel, stop, spaní u tunelu
30.7. nástup Fagaraš, jezero Capra – cabana Podragu, spaní u chaty
31.7. Podragu – Moldovana – valea Rea, spaní u jezera
1.8. Valea Rea – Urlea – sestup – prší, spaní před Breaza
2.8. přesun do fagaraše, pizza, do Brašova, spaní kemp
3.8. Brašov, spaní kemp
4.8. Domů, spaní bus

5) Fagaraš

Cena: cca 10tis (z toho cca 3tis doprava tam a zpět)