Japonsko Osaka 2008

Pracovní cesta v době kvetoucích sakur v krásné Osace a Kjotu

Moje (pro tentokrát) skvělá firma mě vyslala na zkušenou do daleké centrály, která je v Osace.

Let Tam : FinAir z Prahy přes Helsinky s partou japonských školaček v uniformách, cca 8 hodin letu přes mnoho časových pásem.
Zpět : Korian Air (to byla špica, nej nej) přes Soul a Frankfurt.

Osaka – letiště Kansai

O tom jste určitě slyšeli – protože Japonci neměli kde, prostě zavezli kus moře a postavili ho tam. Uvnitř je totálně hi-tech, mnohapatrový. Je možný vyjet eskalátorem do nejvyššího patra a koukat na to hemžení.
Do centra Osaky je to ještě dobrá hodina, možno jet vlakem nebo busem. Přesto že jsem byl vybaven podrobným manuálem od kolegů jak postupovat (typu : jdi 30 kroků rovně, znáčkni tlačítko atd), rozhodl jsem se ho ignorovat (já byl už i v Brně) a jet jinak – po svým – vlakem.
V Japonsku mají jinej systém prodeje jízdenek, nejdřív nutno na ceduly plný divných znaků odečíst cenu ze stanice A do stanice B, potom odvážně přistoupit k automatu, zvolit onu cenu a vhodit prachy. To mi zabralo cca 20minut. Poté jsem hrdě naběhnul na perón, jízdenku jako Mr.Bean v ruce.

Osaka

Vlak dorazil do stanice Namba – super obří stanice na jihu centra Osaky. Všude spousta lidí, šup věci do úschovy.
Viděno :
Dotombori – symbol Osaky – je místo u řeky v centru, jde o nákupní a zábavní čtrvť.
Shinsaibashi – nákupní pasáž famózních rozměrů (mnoho stovek metrů), napravo nalevo obchůdky, bary, herny apod.
Osaka castle – hrad co spíš připomíná hezkou vilku.
Umeda Garden View – asi největší mrakodrap vedle Umeda nádraží. Nahoru jezdí rychlo výtah, výhled ze zhora je úžasný.
Yodobashi Camera – obchod s elektronikou, konzumní ráj. Chcete myš – ok, vyberte si z 100 typů. Obchod má asi 7 pater, každý rozměrů českýho supermarketu.

Kjóto

Můj japonský ex-šéf mi věnoval celý den a vzal mě do Kjóta. Je to asi hodinu po dálnici (max.rychlost 80km/h, jezdí se vlevo). Jeho důvěra v navigační systém byla absolutní, chvílema do ní koukal víc než na silnici. Kjóto je naprostý opak Osaky – malý historický město pro turisty. Ve městě je mnoho tradičních kláštěrů, já byl ve 3 z nich : v Tenryu-ji, v Daikaku-ji a v Rokuon-ji. Vládně v nich pohoda a pokora, papírový stěny, nádherný zahrady, japonští staříci na výletě, paráda.

Hospůdky

Japonci se velice stažili mi můj první pobyt náležitě zpříjemnit, skoro každý den po práci mě vzali do hospůdky. Často jsem se musel zout a zasednout k nízkému stolku, přeuctivá obsluha přicupitá. Objednává se mnoho malých porcí, každý talířek zvlášť. Jestli jsem to dobře pochopil, sushi je vrchol. Jde o tzv. jednohupku : syrovou rybu na rýži. Pro ně to bylo hlaho, pro mě trochu problém, né že by to nebylo dobrý, ale jedna chobotnička byla opravdu hustě slizká. No a k tomu klidně pívo nebo teplý saké (něco jako slívka).

Resumé

Opravdu moc se mi tam líbilo. Obdivuju jejich slušnost, i když někomu jejich uklánění může připadat blbý. Tam když vylezete z metra, personál vám poděkuje že jste využili jejich služeb, když překračujete na schodech uklízečku omluví se, že vám stojí v cestě – jaký rozdíl oproti našim (zlo)zvykům. Na druhou stranu pracujou opravdu až moc, běžně od 8 do 22hod, né že by se předřeli, ale přes týden na soukromý život prostě není čas. Mladá generace je úplně jinde, všichni absolutně cool, čím víc znuděný výraz, tím líp. Měl jsem co dělat abych nevybouch smíchy. Technologicky jsou na tom opravdu jinde, se svým novým telefonem jsem tam byl za křováka.

Japonsko – to musíte vidět !