Slovensko 2002

Studentská léta aneb slunce, felicie a daleký horizont

Z Plzně jsme vyrazili tři osoby (osobnosti) – Já, Matěj a Ďáblice (pár/nepár). Kristýna na nás čekala v Přerově. Mates to mastil po dálnici 150, asi po hodině prohlásil, že vlastně dálničně jede poprvé a že se při této rychlosti docela bojí .. to už jsem nevydržel a zbytek cesty jsem odřídil sám.

Pro vstup na Slovenské území jsme (nevím proč) zvolili hraniční přechod Valašské Klobouky (Vlárský priesmyk). Vyloženě traktorová cesta nás násilím dovedla až k veselým celníkům, kteří se nás vesele opáčili :“Máte volaký továr ?“. Nejdřív jsem se domníval, že chtějí dávné platidlo (tolár), ale pak nás zmatené nechali klidně vstoupit.

TRENČÍN

Po stejné silnici, kolem stejně zelených luk a stejně zapadlých vesniček jako máme v ČR jsme se záhy octli v Trenčíně. První žebrák, první krásné náměstí, první pivo z mnoha. Jenže ouha ! Rychle jsme pocítili, že tu určité rozdíly přece jen budou. V relativně slušné pizzérii po nás chtěli platit okamžitě po doručení pití (3*pivo = 3*placení), znuděná Tarantinovská servírka nám asi po 30min naléhání přece jen přinesla jídelní lístek, místo pizzy jsme doslali něco jako buchtu se sýrem.
Ubytovali jsme se v kempu na ostrově a vyrazili do nočního Trenčína. Hrad je velice působivě nasvícen. Ráno jsme vyšplhali až k jeho branám. Po zaplacení vstupného (cca 50Sk) jsem už odmítl platit za možnost filmovat v areálu hradu (nejen inte- ale i exteriérů !!). Prohlídka byla spíše nudná, výhled na okolí fantastický.

Verdikt : Jedno z nejhezčích slovenských měst s osobitou atmosférou a mohutným hradem = 90%
Kemp : Na ostrově (řeka Váh) v centru města za plovárnou, cena 120Sk/os, 80Sk/stan, 70Sk/auto
Tip : Šermířské exhibice na hradě, noční město

BOJNICE

Turistická víska nabízí jediné – místní zámek. Prohlídku vedou sympatické slečny v dobových kostýmech a trvá asi 70min. Nejvíc mě zaujalo unikátní točivé schodiště v hlavní věži – je široké asi 4 metry. Z hrobky posledního majitele zámku prý vytéká nějaký sliz – nechutné. Svátek naší moravské slečny jsme oslavili k „pivárni“ vedle „stávkové kancelárie“.

Verdikt : Zámek jak má být, jinak nic = 60 %
Tip : Pozor na Vaše mobilní telefony v zámku, údajně ruší jim alarm
Kemp : Při cestě do Žiliny „Camp Slnečné skály“, cena 50Sk/os, 50Sk/stan, 50Sk/auto

ŽILINA, MARTIN, LIPTOVSKÝ MIKULÁŠ

Jen jsme projeli, v Žilině jsme nějak nenašli centrum, hlavní silnice Martin jen objíždí a v Lipt.Mikuláši jsme pouze nakoupili zásoby (poprvé v životě jsem viděl, aby parkoviště u Billy bylo beznadějně plné).

DEMANOVSKÁ LAĎOVÁ JASKYŇA

Mnoho turistů míří do nejslavnější ledové jeskyně na Slovensku. Trefí tam náramně – jiná silnice tu široko daleko nevede. Vchod do jeskyně leží mnoho metrů nad parkovištěm, takže nás čekal asi 20min výšlap krutého sklonu. Vstupné je asi 80Sk. Trochu nás rozladilo, že naše problídka začíná až za 40 minut, naštěstí nás vzali na milost dřív.
Uvnitř je to moc moc hezký, stalagmity, stalagnáty a ty spojený krápníky jsou všude, nekecám. Trochu nás zaskočily barevné displejíky na stěnách jeskyně s veselým demem, dále trochu moc lidí tísnících se v trochu malých prostorách. Ledové části jsou bomba, vidět led na konci července jinde než v lednici je doslova cool.
K urychlení rozmrzávání jsme zajeli do „Termálného kůpaliska“ v Liptovském Jánu. Paní vrátná nás vítala již z dálky, plno opravdu neměli. Poté co nás ujistila, že voda v bazénu je opravdu termální a že jistě nerozežere naše devizové plavky, jsme neznalí místních poměrů naskákali do bazénu s vodou, která dle mého laického odhadu mohla mít něco mezi -50 a +5 stC. Jediné co jí činilo termální, byl divný SMRAD, ano ten, který znáte z oné místnosti na konci chodby. To jsme si zas užili světa ..

Verdikt : Možná trochu moc lidí, ale to asi nelze ovlivnit, jinak Dem.Laďová 100%
Tip : U jeskyně předražené parkovné neplaťte – na krajnici místa dost
Kemp : Cestou do Vysokých Tater – kemp Tatranská Štrba, jeden z nejhezčích, ceny obvyklé

POPRAD

Milé městečko zvyklé na lepší poměry. O město (centrum) se místní evidentně příkladně starají. Příjemně levná hospůdka nás navnadila, takže jsme rádi odpustili asi 5 žebrajícím dětem. Kino na náměstí do nás vlilo novou sílu a optimismus (dánský nezávislý film), nespoutaný jazz na ulici jsem ocenil hlavně já (ostatní se ukájeli v cukrárně). Prostě zde se může hladový a skuhrající turista dát dohromady a vyrazit do Tater tou správnou nohou.

Verdikt : Příjemná atmosféra malého podhorského města = 90%
Tip : Jazzová odpoledne na promenádě, místní superlevné kino

VYSOKÉ TATRY

Štrbské pleso je pěkný rybník, škoda že jsme k němu pohodně dojeli autem. Zubatá zubačka lehce evokuje doby odborářských zájezdů za zdravím, podivné stánky s Hot Dogy zase něco úplně jiného. Zde jsme načmárali zdravice-pohlednice (někdo víc, někdo míň kusů).
Druhý den ráno jsme dobrovolně zvolili snad jediný sportovní výkon expedice – vysokohorský výstup. Tržní ceny lanovky na Skalnaté pleso a Lomnický štít nás donutili pořádně šlápnout do bot. V krásném počasí jsme vyrazili nahoru na horu, cesta je to náročná a překrásná. Bohužel jsme se dopustili základní turistické chyby – nevzali jsme nic k pití. Takže vědomí výčepu na plese nás hnalo vzhůru, někoho rychleji (mě) a někoho pomaleji (Ďáblici, Matěje a Kristýnu). Bohužel jsme se po mém zbabělém úniku (zcela proti týmovému duchu) nahoře nesetkali a obyčejně jsme se ztratili. To se může zdát jako holý nesmysl (vede tam pouze jedna cesta), ale je to tak. Oba týmy se zásadně mýlili (jak později vyšlo najevo) v odhadu chování druhé skupiny a tak ke šťastnému (!?!) shledání došlo až po 3 hodinách u auta asi 5km jinde.

Verdikt : Kromě lanovek je oblast relativně levná, horší hotel již od 300Sk/noc, příroda = 100%
Tip : Na Skalnaté pleso vyleze každý (cca 3 hodiny chůze od hotelu Praha) a ušetří tak cca 250Sk
Kemp : Tatranská Lomnica, cena 100Sk/os, 60Sk/stan, 90Sk/auto, no pub – no fun

SPIŠKÝ HRAD

Je vidět už z velké dálky, nezdá se, ale je opravdu hodně veliký (prý největší ve střední Evropě). Hrad je ve velice dobrém stavu, uvnitř jsou moderně vyvedeny podlahy a schodiště. Velice příjemná průvodkyně bravůrně zvládla svoji nelehkou misi. Mečíři v třicetistupňovém vedru taktéž. V útrobách hradu je výstavní expozice – vykopávky, děla, modely hradu, expozice technologie vrtání metro-tunelů (!!! asi sponzor). Z věže je pěkný rozhled po kraji a dál. Hladoví jsme marně pátrali okolím po restauraci – nebyla nám souzena.
O Spišském podhradí jsem slyšel snad od každého, kdo tyhle končiny navštívil. Rómské osady jsou opravdu nepřehlédnutelné, počet lidí žijících v nich značný. Někteří sbírají houby – ty potom prodávají u silnice. (Mezi náma – plzeňské panelákové sídliště Lochotín na mě působí taky „divně“).

Verdikt : Hrad je moc pěknej, stojí to zato 90%
Tip : Na nádvoří se konají kulturní performance
Kemp : Levočská dolina, ceny nižší průměr, hospůdka

KOŠICE

Tohle město působí jako oáza v poušti. Člověk už by tady „na konci světa“ nic nečekal a ejhle. Jen těžko lze uvěřit, že i tady před pár lety vládnul bolševik. Náměstí má všechny atributy evropské metropole. Každého nadchne umělý potůček v ose náměstí, cyklostezky v samém centru, nehybná tramvaj, spousta spokojených lidiček a spokojených číšníků. Trochu horší to bude se zvonkohrou (ladit, ladit, ladit) a non-stop zpívající fontánou. Osobně ale můžu tvrdit, že se mi tu líbilo nejvíce na Slovensku. (Nechápu, proč se na náměstích řady českých měst vesele prohánějí smradlavý auta šedesátkou viz. Praha, Plzeň – pěší zóny patří přece do center). Jó a moc Čechů tu nepotkáte, ale Ti Poláci …
Pro neznalého řidiče jsou ale Košice prokletím, najít kemp nebo koupaliště byl opravdu nadlidský výkon. Obé jsme nakonec našli, na koupališti v srdci sídliště jsme strávili podstatnou dobu.
V Košicích ty dny vystavoval fotograf Saudek (v ČR to odmítá) – bylo ale pondělí a zavříno, což jsme nesli dost trpce. Ani ostatní kulturní atrakce nás neuspokojili, takže jsme předčasně zamířili do Slovenské metropole.

Verdikt : Centum je opravdu jedinečné = 100%
Tip : Koupaliště vedle hřbitova, noční downtown
Kemp : U sjezdu z E571, zplodiny ze čtyřproudovky udělají své, ceny normal

CESTA KOŠICE – BRATISLAVA

Tlačil nás čas a taky jsme už byli „plní zážitků“. V Rimavský Sobotě (krásný náměstíčko) jsme hledali kino – nehrálo, v Lučenci někdo řval z Kulturního domu (buď předvolební kampaň nebo Jožo). Trochu rozptýlení nám nachystala Levice, místní Hrado-zámek, ospalá paní průvodkyně, luxusní oběd. No a rychle do hlavního města (konečně jsme asi po 1500km uplatnili dálniční známku)

Kemp : Rožňava – příšerný, tisíce lidí, ošidili nás, rychle pryč

BRATISLAVA

Dálnice nás vyplivla celkem vhodně u kempu Zlaté písky. Koupel přišla opravdu vhod. Triumfální přejezd po nejslavnější dominantě města (ne hradu, ale mostu !!) a už jsme ťapkali po centru. No – prostě taková maličká Praha s maličkým hradem, který je takový divný. Člověk se na něj škrábe půl hodiny, aby s jeho prohlídkou byl hotový za 10minut. Chvíli jsem čekal před parlamentem, jestli nevyleze Mečiar, ale nikdo dovnitř, nikdo ven.
Náladu nám trochu pokazil neurvalý číšník, který nám automaticky přinesl účet dohromady a divil se hlasitě, když jsme chtěli platit zvlášť. Podařený den zakončil multiplex a Muži v černém II / Nevěrná. Ráno jsme se marně snažili „něco“ zažít v místním Městském muzeu, snad jen kuriozity a mučeníčko stály zato. Utratili jsme poslední frfňáky a šup dom.

Verdikt : Ale jo, pěkný = 80%
Tip : Centum je drahý, vedlejší uličky ne tolik